Concordia Design Wrocław nejsou jen kanceláře, ale také restaurace, kavárny či místo pro společenské eventy. Za návrhem stojí nizozemská architektonická kancelář MVRDV, která patří k nejvlivnějším studiím současnosti.
Ostrov Słodowa v centru polského města Wrocław má složitou, ale významnou historii. Budova z 19. století v jeho středu zůstala jedinou, která přežila devastující pustošení města během druhé světové války, ale ostrov se stal důležitým místem pokrokové mládeže a jejího dynamického myšlení s inspirativní komunitní kulturou.
„Cílem našeho projektu bylo respektovat obě tyto vlastnosti lokality a výsledkem je budova bez ‚zadního prostoru‘, která se otevírá k návštěvníkům v obou směrech,“ přibližuje architektka Nathalie de Vries, spoluzakladatelka a partnerka studia MVRDV.
„Tuto zákonem chráněnou budovu jsme renovovali a rozšířili o moderní přístavbu, přičemž jsme zachovali fasádu stávající historické budovy. Naší snahou bylo vytvořit ústřední místo pro sousední park, které by zároveň zvýšilo zážitek z pobytu návštěvníků ostrova,“ říká.
Jedním z nejzajímavějších aspektů více než půlmilionového města Vratislav je rušný veřejný život a aktivní využití nábřeží u řeky Odra. „No a srdcem veřejné aktivity je pak ostrov Słodowa, který se tak stává fascinujícím místem,“ dodává Nathalie de Vries.
„Chtěli jsme, aby náš projekt kombinoval historickou strukturu, živou směs kreativních firem a nové atrakce, které působí ve veřejném prostoru ostrova – zdůrazňují jeho atraktivitu a stávají se i turistickým magnetem celého města.“
Nathalie de Vries při významové interpretaci objektu a jeho otevřenosti dokonce uvádí římského boha Januse, který byl patronem všeho začínajícího, ochráncem dveří, bran a přechodů, ale i času. K lidem byl Janus přívětivý: jeho symbolem byla brána a klíč. Byl zobrazován se dvěma tvářemi tak, že zároveň zíral dopředu i dozadu.
Eurovea city se pomalu rýsuje. Triangl 2 odkazuje na Dunaj
Dualita tohoto starořímského božstva také ovlivnila design objektu. Jeho forma a vnitřní uspořádání vykazují určitou symetrii, u vstupů na každém konci budovy jsou stupňovité dutiny s trojitou výškou. V této symetrii však existují jasné rozdíly mezi zrenovovanou historickou částí objektu se zachovanou fasádou původní budovy a novou přístavbou.
V této „historické“ části je ve vstupním prostoru kavárna a odkryté cihlové stěny z původní budovy. Moderní přístavba budovy je zase otočena do parku a nachází se v ní restaurační hala s vysokým stropem. „Tato moderní strana by měla odrážet energii, kterou parku dodávají mladí lidé ve městě,“ pokračuje Nathalie de Vries.
„I proto je průhledná, moderní a lákavá. S třípatrovou skleněnou stěnou otevírající se do parku odhaluje velkorozměrnou nástěnnou malbu polské umělkyně Alicje Białej. Jejím tématem je zpomalení tempa „nervózního“ života, úcta ke každodennímu životu a kontakt s přírodou. Realistické postavy jsou zobrazeny zároveň s imaginárními bytostmi,“ dodává.
Přístavba respektuje historickou budovu a pokračuje ve střešní linii. Okenní otvory v prodloužení se shodují s otvory na historické fasádě, a jak pokračují k „neformálnějšímu“ konci budovy, jsou širší a průhlednější.
Vedle kavárny a restaurační haly se nacházejí kancelářské coworkingové prostory o ploše 4 500 m2, přičemž v nejvyšším patře je venkovní terasa. Ze všech stran je chráněna zasklenými stěnami a poskytuje příjemný výhled na město.
